Tiché srdce noci

Pudy mne vyhnaly ven,
Ven do noci beze hvězd,
Plížím se teď kolem zdí,
Do svítání zbývá hodin šest.

Tvář bílá ve tmě září,
Jediný světlý bod v temnotě,
Spáry dravčí chvějí se,
Jíž příliš dlouho spočívaly v samotě.

Tak ze své rakve vyšel jsem,
Do světa kde srdce ještě bijí,
Bych svým srdcem tichým,
Probudil dravce co se mnou vyjí.

Chvěje se mi patro,
Jsem závislý na víně života,
Před sebou vidím šíji tvou,
Má ústa čeká karmínová potopa.

Jsi teď má a vlastně navěky,
Moje zuby se teď do tvé kůže noří,
Konečně moje síla ožívá,
Krev teče po jazyku a vášeň hoří.

(Demimortuus)