Ericathology

víš mrzí mě že tu nemám pastelky
mám chuť lámat tuhy a čmárat po papíře
symboly kterým nikdo nerozumí
jen já a ty si myslíš že mě znáš

tak jsem vzala deštník a šla
stíhala mraky nade mnou
utíkala minulosti
strádala víc než dřív

vypadalo to jako tehdy
když jsem zahalená do šátku utíkala z města
s čokoládou v kapse a celé odpoledne
probrečela na lesní cestě
desítky kilometrů od domova

ztratila jsem domov
pendluju po republice jak
přelétavý pták
nebojím se blesků nebojím se tmy
jen sebe

řítím se tou nekonečnou touhou
v duchu si šeptám vlastní modlitbu
která každým dnem mění své znění
do kapsy sbírám oblázky jako ta dívka
z jednoho filmu
možná čekám na překvapení z tvé strany
a zároveň vím že ty nikdy nebudeš takový
jak si tě představuju a to je dobře
jen to svědomí se nedá oklamat
víš a jakkoli tvé ruce hřejí ta špatná cesta
je pořád tak dobře vidět

asi se bojím ztrát a zapomnění
a zároveň nechci nic jen zapomenout
na lesklou barvu tvých očí když tě spatřím
když ty spatříš mě
cítím to pouto mezi námi
stále těžkne
stále těžkne

stále těžkne

(Fame)