Šváb byl ukrytý v podpaží

Podobalo se to hodně člověku. A snad to i lidská bytost skutečně byla. Nemohl jsem tomu však důvěřovat. Snad z nejistoty a nebo prostého iracionálna. Vzdáleně to také připomínalo Olina. Ležel vedle mne v posteli a několikrát mne nechtěně udeřil zaťatou pěstí, přičemž mě vytrhl z intimity mého nádherného snu, v němž jsem se skvěl za bílého slona v misce čínského porcelánu. Poté udělal rituální valašský guláš někde poblíž svaté řeky Senice. A já ucítil ten první úder jarního slunečního paprsku.
,,Co to děláš!" vylezu překvapen zpod deky a podívám se na rozespalého, stále ještě zjedované Olina, jak stojí na břehu potoka a v ruce třímá malou umělohmotnou vařečku na hraní. Jeho tvář je sice nevinná, ale argumenty víc než chabé. Opět zalehnu a překryji se dekou. Doufám, že se mi podaří opět usnout. Měl jsem až doposud docela příjemné sny. Totiž v hospodě U Pavlíků se procházely nahé oranžové Marťanky se třemi hlavami a všem svorně nabízely točenou vanilkovou zmrzlinu plnou LSD. Už už jsem si chtěl líznout, když jsem opět dostal další ránu. Proberu se z stávající rozespalosti a zřu tu prudérně vykalenou Olinovu tvář. Naskočil mu tam bolestně velký uhr. Vypadal překvapeně a zjevně i rozrušeně. Tentokrát jsem se ho neptal, co je? Jenom jsem mlčel a přemýšlel nad nějakým sadistickým aktem trvalé eliminace. Jenomže on vyloudil ze sebe další, snad tak trochu zidealizovanou verbální perlu:
,,Kde to vůbec jsme?" pročež se opět svalil do matračky, přičemž pevně uchopil nedaleký travnatý drn, který mu připomínal jeho už zjevně nebezpečné natvrdlé přirození. Zkontroloval jsem své kaštanové trenýrky a šel si udělat kafe. A při té příležisti i jakousi denní hygienu. Zatímco vedle nás si to pochrupavala Černá ovce. Černá ovce je fajn chlípná žába s almarovitými rozměry. Až obsedantně chce všude rozdělávat oheň a pít alkohol. Ono, je tak mladá, takže nějaký čas by trvalo, než by si ji člověk zajel k obrazu svému. Jenomže na něco takového bych já v žádném případě pomýšlet nemohl, neb jsem její strýček a slíbil jsem ji, že budu snad až příliš úpěnlivě sbírat její fetiše. Použité kalhotky, bombarďáky, tanga, společně s použitými podprsenkami. Které pak za nemalé ceny budu prodávat Kamilovi, jenž k nim vášnivě až zamilovaně čichá, a poté je i navíc prodává do dalšího oběhu. Stává se z něj spořádaný pornomafián. A občasný i obchodník s tvrdými drogami. Sáhne doma v kuchyni do kredence pro pár kostek cukru, přilepí ke každé zvlášť z nich tenký plátek citrónu a vydává se do ulic uskutečňovat své nezákonné obchody za účelem rychlého zbohatnutí. Možná si pak zakoupí rychlík. A nebo taky parník. Bude to luxusní, a bude to lákat snobskou společnost za nezvyklým a nevšedním dobrodružstvím. Už ne žádná exotika. Ale Kamil je též svým způsobem Kamikaze. Uvolnil brzdy, rozjel se a po dráze a po asi sto osmi kilometrech sjel z hráze do propasti, za jejímž účelem tam ty koleje nechal zavést. Investoval do toho velké peníze a i osobní invenci. A tímto se konečně dostávám k onomu nepromyšleně drzému švábovi, co se mi neprozřetelně až nemravně pokoušel vlézt do ušní dírky. Ještě v pravý čas jsem ho uchopil mezi prsty. A rozlouskl jeho krofky. Byl to sajrajt a veškerá hygiena daleko. Olízl sem si proto prsty a zbylý humus si uvolněným mravem vytřel svoji pálivou prdel nasliněný prstem. Inu, fizúra je děsná věc!!

28. května 2004

(Chlív Out)