Bílý havran I

Slyším hlas, který už léta znám, ale nemůžu rozpoznat, komu patří.
,,Cassi, vzbuď se!"
Už ho poznávám, je to máma. Vůbec se mi nechce z postele. Ležím a snažím se vybavit sen, který se mi před chvílí zdál. Byl divný a nesrozumitelný. Byla jsem v něm já a spousta jiných lidí, ale přesto jsem měla pocit, že jsem úplně sama.
,,Cassiopeio, tak už vstaň!" křičí máma. ,,Lena je tu za chvíli. Přece ji nenecháš čekat!"
,,Dělám, co můžu," těžce se hrabu z postele. Zpráva, že Lena za chvíli přijede mě povzbudila.
Celý týden jen já, Lena a její super auto. A cíl naší cesty? V nedohlednu. Kam pojedeme, tam pojedeme.
Oblečená a v lepší náladě vejdu do kuchyně. Máma stojí u plotny a dělá mi snídani.
,,Jsi sbalená?" vystřelí hned, jak mě zpozoruje.
,,Ano," odpovím s plnou pusou.
,,A jsi si jistá, že máš všechno? Abys něco nezapomněla!" dělá si pořád zbytečné starosti.
,,Mami, je mi devatenáct, dokážu se o sebe postarat," odseknu.
Máma se na mě podívá, nechá plotnu plotnou a jde ke mně. Lehce mě pohladí po mých dlouhých hnědých vlasech.
,,Já vím, že jsi už dospělá a že se dokážeš postarat sama o sebe, ale ty nevíš, jak jsi důležitá.Pro všechny," mluví na mě laskavým a tichým hlasem.
,,Proč jsem důležitá?" nechápavě se na ni podívám.
,,To poznáš," řekne a skončí tím diskusi.
,,Crrrr!"
To je Lena. Hodím do sebe poslední sousto, popadnu tašku s věcmi, rozloučím se s mámou a utíkám otevřít.
,,Tak co, jsi připravená na dobrodružnou a nebezpečnou cestu nikam?" vybafne na mě Lena, hned jak otevřu.
,,Si piš!" zazubím se na ni. Hodím bágl do kufru a sednu si vedle Leny, která už stačila nastartovat. Konečně vyrážíme.
,,Kam vůbec pojedeme?" zeptám se po chvíli ticha.
,,To je jedno. Prostě někam," usmívá se Lena. ,,To je to pravé dobrodružství."
,,To máš pravdu," usměju se taky. Cítím však, jako kdyby Lena přesně věděla, kam jedeme.
Byl to zvláštní pocit, ale za chvíli jsem na něj zapomněla.
Jedeme celý den. Začíná zapadat slunce. ,,Nezastavíme na chvíli?" zeptá se mě Lena.
,,Jo, to je dobrý nápad. Už mám úplně dřevěný zadek," souhlasím.
Lena odbočí z hlavní silnice a jede po polní cestě do přírody. Zastaví u krásného rybníka.
,,Toto je to pravé místo na odpočinek," rozhlíží se kolem.
Lehneme si na zem a díváme se na vodu. Po chvíli mi hlava klesne do trávy. Cítím její krásnou vůni. Zavřu oči a sním...
Vidím velký a starý dům. Je špinavý a jeho zdi jsou obrostlé břečťanem. Jdu k němu. Cítím v něm nebezpečí, ale přesto mě tam něco táhne. Vejdu dovnitř. Dřevěná podlaha vrže pod mými kroky.
,,Vítej, Cassi," slyším hlas za sebou. Otočím se. Je to Lena. Má dlouhé bílé šaty připomínající hábit. Na prsou se jí leskne zvláštní znamení. Přistoupím blíž k ní a vidím, že je to znamení bílého havrana. Z Leny vyzařuje zvláštní energie. Je krásnější než kdy dřív. Její dlouhé plavévlasy vlají v mírném vánku. Cítím, jak mě její modré oči upřeně pozorují.
,,Kde to jsem, Leno?" zeptám se.
,,Nikde," záhadně se na mě usměje...
,,Hej, Cassi, vzbuď se!" někdo se mnou třepe. Otevřu oči. Ležím na trávě u rybníka.
Vedle sedí Lena a dívá se na mě.
,,Usnula jsi," povídá. ,,Už musíme jet dál."
Vstanu a chci jít k autu, ale něco upoutá moji pozornost. Mezi stromy na druhé straně rybníka se mihla nějaká postava v bílém.
,,Leno, někdo tam je!" vykřiknu a ukážu prstem na místo mezi stromy. Lena se tam podívá.
,,Nic nevidím. To se ti asi zdálo," řekne po chvíli.
,,Asi máš pravdu. Vypadá to, že začínám cvokatět," usměju se.
Nasedneme do auta a jedeme dál. Lena je nějak tichá.
,,Nejsi unavená?" zeptám se jí. ,,Nechceš, abych řídila?"
,,Ne, lepší bude, když najdeme nějaký motel a tam přespíme. Přinejhorším budeme spát v autě," řekne.
Po chvíli cesty obě zpozorujeme útulně vyhlížející motel.
,,Super!" zvolám radostně. ,,Konečně měkká postel."
Lena u motelu zaparkuje. Zaplatíme si pokoj na noc. Konečně si zalehneme do měkkých peřin.
,,Tak co, jak se ti zatím líbí náš výlet?" zeptá se mě Lena.
,,Je mi moc dobře. Byl to skvělý nápad vyjet si," odpovím.
,,A bude to ještě lepší," řekne záhadně a zhasne lampičku.
,,Jak to myslíš?" zeptám se po chvíli. ,,Leno?! Ty už spíš?"
Je ticho. Lena usnula.
Zavřu oči a snažím se usnout. Musím však pořád přemýšlet nad tím snem, nad Leninou záhadností a nad tou postavou u rybníka.

(Estasy)