Volnost

Nedávno, když o půlnoci pršelo, jsem vylezla na naši nekrytou terasu a tančila bosky v dešti.
Každý, kdo by mě v tu chvíli spatřil, by si zaklepal na čelo a zapochyboval by o mém duševním zdraví. Ani nevím proč jsem to udělala. Líbila se mi ta volnost, ta samota, kterou jsem při tom nevázaném tanci pociťovala. Nepotřebovala jsem hudbu. Stačil mi zvuk dopadajících kapek.
Byla jsem jako smyslů zbavená. Stačilo málo a ve mně se probudila ta šílená a šťastná holka, která už dlouho nedokázala vyčarovat na svých rtech upřímný úsměv.
Smutných a uzavřených lidí je mnoho. Stačí jen dát průchod svým pocitům a hned se nad nimi vyjasní. Vždyť na světě je tolik obyčejných věcí, ze kterých si každý může udělat radost a požitek. Musíme jen v sobě nechat probudit tu druhou osobu, která se vrhá do všech šíleností po hlavě.

(Estasy)